Tajemství šumperských domů: Odhalte typický šumperák půdorys!

Historie šumperských domů

Šumperk, malebné město ležící v údolí Jeseníků, se pyšní nejen krásnou okolní přírodou, ale také bohatou historií, která se odráží v architektuře jeho domů. Typický šumperský půdorys, známý také jako šumperský dům, je toho jasným důkazem. Tyto domy, charakteristické úzkými, ale protáhlými parcelami a dvory, vznikaly převážně v období gotiky a renesance, kdy město zažívalo nebývalý rozkvět. Půdorysy typických šumperáků se vyznačují úzkou vstupní síní, z níž se vchází do zadní části domu, kde se nacházela černá kuchyně. Z černé kuchyně vedly schody do patra a do dvorního traktu, kde se nacházely dílny a sklady. Právě tato dispozice, s úzkým průčelím do ulice a protáhlým dvorem, umožňovala maximální využití omezeného prostoru ve středověkém městě. Šumperské domy prošly v průběhu staletí řadou úprav a rekonstrukcí, přesto si mnohé z nich zachovaly svůj původní ráz a dodnes tvoří nedílnou součást malebného rázu historického centra Šumperka.

Charakteristické rysy

Šumperák, typický dům z oblasti Šumperka, se vyznačuje specifickým půdorysem, který ho odlišuje od ostatních staveb. Základní půdorys šumperáku je obdélníkový s delší stranou orientovanou kolmo do ulice. Typické je uspořádání interiéru do tří částí – jizby, síně a komory. Jizba, hlavní obytný prostor, se nacházela v přední části domu a sloužila k vaření, stolování i spaní. Ze síně, která procházela středem domu, se vstupovalo do jizby, komory i na půdu. Komora, umístěná v zadní části domu, sloužila k uskladnění potravin a hospodářského náčiní. Půdorysy šumperáků se lišily v závislosti na velikosti domu a finančních možnostech majitele. Menší domy měly pouze jednu jizbu a komoru, zatímco větší domy mohly mít jizby dvě a k nim přistavěnou komoru, chlév nebo stodolu.

Šumperské půdorysy, to je symfonie funkčnosti a tradice, kde se každý kout prolíná s příběhy generací.

Jindřich Král

Typické rozložení místností

Typické rozložení místností u šumperáku, tradičního typu domu rozšířeného zejména na severní Moravě, vychází z jeho půdorysu. Ten je obvykle obdélníkový a zahrnuje dvě hlavní místnosti situované za sebou. Vstupní místnost, dříve často sloužící jako černá kuchyně, bývala propojena s komorou a chlévem. Z ní se vstupovalo do zadní světnice, která představovala hlavní obytný prostor. Tato místnost, často s dřevěným stropem a okny orientovanými do ulice, sloužila k reprezentačním účelům i jako ložnice. Půdorysy typických šumperáků se lišily v závislosti na finančních možnostech stavebníka a místních zvyklostech. Bohatší sedláci si mohli dovolit prostornější domy s klenutými stropy a zdobenými štíty, zatímco chalupy chudších rodin bývaly skromnější.

Variace a úpravy

Ačkoliv se na první pohled může zdát, že šumperák je vždy stejný, opak je pravdou. Půdorysy typických šumperáků se liší v závislosti na době vzniku, regionu, ale i individuálních požadavcích stavebníků. Setkáme se tak s menšími šumperáky o dispozici 2+1, ale i s rozlehlými stavbami 4+kk. Některé domy mají sedlovou střechu, jiné valbovou. Variace a úpravy se dotkly i dalších prvků, jako je například umístění a velikost oken, typ a provedení fasády nebo přítomnost balkonu či terasy. V moderních variantách šumperáků se často setkáváme s propojením kuchyně a obývacího pokoje, čímž vzniká vzdušný a prosvětlený prostor. Naopak tradiční šumperáky mívaly kuchyni oddělenou, často s kachlovými kamny a spíží. Ať už se jedná o tradiční, nebo moderní pojetí, šumperák si i přes všechny variace a úpravy zachovává svůj charakteristický půvab a nadčasovost.

Příklady dochovaných staveb

Šumperák, typický svým úzkým průčelím a protáhlým půdorysem, zanechal v mnoha městech nezaměnitelnou stopu. Tyto domy, často s rozpoznatelným „zobáčkem“ – malým trojúhelníkovým štítem nad vchodem, se staly symbolem určitého období a způsobu života. Půdorysy typických šumperáků se lišily v závislosti na možnostech stavebníka a umístění domu. Většinou se však jednalo o úzké, dlouhé domy s obytnou částí v přední části a hospodářským zázemím v zadní části.

Typické prvky šumperského půdorysu

Prvek	Popis	Příklad
Dispozice	Často se setkáváme s tzv. "krčkem", úzkým průchodem mezi dvěma obytnými místnostmi.	Vstupní chodba propojující kuchyň s obývacím pokojem.
Okna	Vysoká okna, často zdobená šambránami.	Dřevěná okna s ozdobnými prvky.
Střecha	Strmá sedlová střecha, často s vikýři.	Střecha s taškovou krytinou a dvěma vikýři.

Mezi dochované příklady patří například domy na náměstí Míru v Šumperku, kde se nachází hned několik krásně zrekonstruovaných šumperáků s typickými prvky, jako jsou zdobené štíty, arkýře a profilované římsy. Další ukázky šumperské architektury najdeme v ulicích okolo centra města, například v ulici Fialova nebo Smetanova. Tyto domy, ač mnohdy poznamenané zubem času, stále dýchají atmosférou minulosti a připomínají nám bohatou historii a fortel našich předků.

Šumperák v moderní době

Šumperák, tradiční typ městského domu s charakteristickým půdorysem, se v moderní době musel přizpůsobit novým požadavkům na bydlení. Zatímco původní šumperáky sloužily často jako kombinace obchodu a bydlení, dnes se setkáváme spíše s jejich ryze obytnou funkcí. Typický šumperák se vyznačuje úzkým průčelím do ulice a protáhlým půdorysem do hloubky parcely. Tento půdorys byl dán historickými podmínkami, kdy se cena pozemků odvíjela od šířky parcely do ulice. V moderní době se tak architekti a stavebníci museli vypořádat s výzvami, které úzký a dlouhý půdorys přináší. Nedostatek přirozeného světla v zadní části domu se řeší světlíky, atrii nebo prosklenými stěnami. Často se také volí otevřené dispozice, které propojují jednotlivé místnosti a opticky zvětšují prostor. Přesto si šumperáky i v moderní době zachovávají své kouzlo a originalitu. Stávají se tak vyhledávaným typem bydlení pro ty, kteří hledají spojení historie a moderního komfortu.

Inspirace pro dnešní bydlení

Šumperák, typický řadový domek s charakteristickým půdorysem, nabízí překvapivě mnoho možností, jak z něj vytvořit moderní a funkční bydlení. Půdorysy typických šumperáků, ač na první pohled stísněné, skrývají potenciál pro vzdušné a světlé interiéry. Důležitá je promyšlená dispozice a využití každého metru čtverečního. Oblíbeným řešením je propojení kuchyně s obývacím pokojem, čímž vznikne vzdušný prostor pro trávení volného času s rodinou a přáteli. Prostor pod schody, často opomíjený, lze využít jako praktickou komoru, knihovnu nebo pracovní koutek. V patře se obvykle nachází ložnice a dětské pokoje. I zde se nabízí možnosti, jak zvětšit užitnou plochu. Například vybudováním vestavěných skříní, které ušetří místo a zároveň poskytnou dostatek úložného prostoru. Rekonstrukce šumperáku s sebou přináší i další možnosti, jak zmodernizovat jeho vzhled. Oblíbené jsou například světlíky, které prosvětlí interiér a dodají mu moderní nádech.