Nejznámější odrůdy jablek: kompletní průvodce

Golden Delicious se zlatavou sladkou dužninou

Golden Delicious patří mezi nejznámější jablka na světě – jeho zlatavá barva a sladká chuť si získaly srdce milovníků ovoce už před více než stoletím. Představte si, že v roce 1890 někdo v Západní Virginii narazil na strom, který změnil svět jablek. Právě tak vznikla tato odrůda, úplnou náhodou, a dnes ji pěstují prakticky všude.

Když vezmete do ruky zralé Golden Delicious, hned poznáte tu charakteristickou zlatožlutou slupku, která při dokonalé zralosti doslova zaplává slunečním světlem. Není divu, že se po něm tak rádi sahá.

Dužnina je výjimečně sladká a šťavnatá, jemná a křehká – prostě se rozplývá na jazyku. A víte, co je na něm nejlepší? Skoro vůbec není kyselé. Pro ty z vás, kteří nemají rádi výraznou kyselost, je to přesně ta pravá volba. Můžete ho sníst jen tak, rovnou do ruky, nebo s ním zkusit něco v kuchyni – funguje skvěle na obojí.

Ta zlatavá dužnina má téměř krémovou strukturu, mnohem měkčí než třeba u Granny Smith nebo jiných tvrdších odrůd. Při nakousnutí vytryskne sladká šťáva s jemným medovým nádechem a sotva znatelnou vanilkou. Proto se Golden Delicious tak dobře hodí do ovocných salátů – ta sladkost krásně vyvažuje kyselejší ovoce jako pomeranče nebo kiwi. A když pečete? Spousta lidí na něj nedá dopustit, protože na rozdíl od některých jiných odrůd si drží tvar a nerozmění se v kaši.

Není náhoda, že Golden Delicious patří mezi nejpopulárnější odrůdy. Jeho všestrannost je prostě bezkonkurenční. Chcete si udělat džus nebo mošt? Skvělé – přirozená sladkost znamená, že nepotřebujete tolik cukru. Navíc ta zlatavá barva vydrží i po nakrájení, takže se skvěle hodí na dekoraci dezertů nebo porcování na talíř.

Pěstování této odrůdy má svá specifika. Nejlépe se jí daří v mírném klimatu, kde má dostatek slunce. Stromy jsou docela odolné a každý rok přinesou slušnou úrodu. Sklízí se obvykle koncem září nebo začátkem října, když plody dosáhnou té správné zralosti a slupka dostane ten nejkrásnější zlatavý tón. Po sklizni vydrží v chladu klidně několik měsíců, i když nejlepší chuť mají v prvních týdnech – čerstvé jablko je přece jen čerstvé jablko.

Co se týče výživových hodnot, Golden Delicious je na tom podobně jako jiné odrůdy – najdete v něm vitamíny, minerály a vlákninu. Vyšší obsah přírodních cukrů v té zlatavé dužnině vám dá rychlou energii, takže je perfektní jako svačina po sportu nebo pro děti do školy. A antioxidanty v něm pomohou posílit imunitu, což se hodí zvlášť v chladnějších měsících.

Granny Smith kyselá zelená odrůda z Austrálie

Granny Smith je jedna z nejznámějších a nejsnáze rozpoznatelných odrůd jablek na světě. Její výrazná kyselá chuť a zářivě zelená slupka ji dělají výjimečnou. Víte, že tento kultivar pochází z Austrálie? Poprvé se objevil v polovině devatenáctého století a od té doby se stal nedílnou součástí světového trhu s jablky. Jméno nese po Marie Ann Smithové, která tato jablka údajně vypěstovala náhodou ze semenáčku na své farmě v Ryde u Sydney, někdy kolem roku 1868.

Co dělá Granny Smith tak výjimečnou? Především ta intenzivní zelená barva slupky, která vydrží i po úplném dozrání. Zatímco většina jablek při zrání žloutne nebo červená, Granny Smith si svou zelenou barvu hrdě ponechává. Dužnina je pevná, šťavnatá a výrazně kyselá – vlastnosti, díky kterým tato jablka milují nejen milovníci kyselé chuti, ale především všichni, kdo rádi pečou a vaří. Ta kyselost dokonale vyvažuje sladkost v jablečných koláčích, štrúdlech nebo kompotech. Zkuste někdy upéct jablečný závin s jinými jablky – rozdíl pozná každý.

Z pohledu pěstování patří tato odrůda mezi poměrně nenáročné kultivary. Zvládne různé klimatické podmínky, potřebuje však dostatek slunce a tepla. Stromy dorůstají střední velikosti a celkem dobře odolávají některým chorobám, i když strupovitost jim občas dá zabrat. Plody dozrávají spíš později – obvykle kolem přelomu září a října.

Když se řekne nejznámější odrůdy jablek, Granny Smith mezi nimi rozhodně nesmí chybět. Spolu s Golden Delicious, Red Delicious, Gala nebo Fuji tvoří základ komerčního pěstování po celém světě. Proč je v obchodech tak oblíbená? Kromě výrazné chuti a vzhledu je to především skvělá skladovatelnost. Správně uskladněná v chladírně si Granny Smith udrží kvalitu i několik měsíců, což z ní dělá ideální volbu pro celoroční prodej.

Co se týče zdraví, tato jablka mají co nabídnout. Obsahují hodně vitaminu C a vlákniny, přičemž díky kyselé chuti v nich najdete méně cukrů než ve sladších odrůdách. To oceníte, pokud sledujete příjem sacharidů nebo prostě preferujete méně sladké ovoce. A ta pevná dužnina? Ta při žvýkání prospívá zubům i dásním.

Granny Smith se časem stala ikonickou odrůdou – její zelená barva je natolik výrazná, že se často objevuje v reklamách a designu. V kuchyni, ať už profesionální nebo domácí, je ceněná pro schopnost udržet tvar při pečení a pro tu osvěžující kyselost, která dokonale vyváží sladkost receptů. Mezi nejznámějšími odrůdami jablek si tak tato australská klasika drží pevné místo především díky své univerzálnosti a nezaměnitelným vlastnostem.

Red Delicious tmavě červená americká klasika

Když se řeknе jablko, mnohým z nás se vybaví právě ta charakteristická tmavě červená odrůda s protáhlým tvarem. Red Delicious patří mezi nejznámější odrůdy jablek na světě a stalo se skutečnou ikonou. Jeho historie začíná někde v roce 1872 v Iowě, kde vyrostlo jako náhodný semenáč – nikdo tehdy netušil, že se z něj stane fenomén.

Co dělá Red Delicious tak výjimečným? Především jeho vzhled. Okamžitě ho poznáte mezi všemi ostatními odrůdami – ten protáhlý tvar s pěti výraznými hrbolky na spodní části vypadá skoro jako by ho někdo vytesал. Slupka je hladká, lesklá a intenzivně tmavě červená, někdy až do vínova. Tahle sytá barva je vlastně důvod, proč se z něj stala taková hvězda. Vypadá prostě jako jablko z pohádky.

V druhé polovině minulého století byl Red Delicious absolutním králem mezi jablky v Americe. Celé generace vyrůstaly s tímto jablkem jako standardem – podle něj se měřily všechny ostatní odrůdy. I dnes se pravidelně objevuje mezi nejznámějšími jabky světa.

Jak chutná? Je charakteristicky sladké s jemnou texturou. Dužnina má krémově bílou barvu, je křehká a šťavnatá, i když třeba ne tak výrazně jako některá modernější jablka. Co je typické? Skoro žádná kyselost. Pokud máte rádi sladká jablka, tohle je pro vás. Na druhou stranu, milovníci jablek s výraznějším a komplexnějším chuťovým profilem mohou být trochu zklamaní.

Z pohledu pěstitelů je Red Delicious docela bezproblémová odrůda. Stromy jsou silné, spolehlivé a pravidelně plodí. Sklízí se v září až říjnu a jablka vydrží v chladírně klidně několik měsíců, což bylo historicky obrovská výhoda pro obchod.

Jenže tady přichází ta méně hezká stránka příběhu. V posledních letech se často mluví o tom, že moderní komerční pěstování upřednostnilo vzhled před chutí. Snaha o co nejdokonalejší červenou barvu a bezchybný tvar někdy vedla k tomu, že chuť trochu utrpěla. Pěstitelé se tak zaměřili na to, aby jablko vypadalo jako z časopisu, ale zapomněli na to nejdůležitější.

Přesto si tahle americká klasika stále drží své místo. Red Delicious zkrátka zůstává oblíbenou volbou po celém světě – možná právě díky té nostalgii a vzpomínkám, které v mnoha lidech vyvolává.

Jonagold křížení Jonathan a Golden Delicious

Jonagold patří mezi nejúspěšnější moderní odrůdy jablek, které kdy vznikly. Jeho příběh začal v roce 1943 na Cornellově univerzitě ve státě New York, kde se šlechtitelům podařilo zkřížit dvě skvělé americké odrůdy - Jonathan a Golden Delicious. Výsledek? Jablko, které v sobě spojuje to nejlepší z obou světů a díky tomu si získalo srdce pěstitelů i lidí, kteří ho jednoduše rádi jedí.

Když si Jonagold prohlédnete, hned vás zaujme jeho krásná barva. Zlatožlutý podklad se mísí s výrazným červeným až oranžově červeným nádechem, což působí opravdu lákavě. Jablka jsou pěkně velká, často přes dvě stě gramů, s pravidelným kulovitým tvarem, který je trochu zploštělý. Slupka je hladká, lesklá a příjemně tenká - neobtěžuje při kousání a jablko se s ní skvěle jí.

Co ale Jonagold dělá skutečně výjimečným, je jeho chuť. Krémově bílá dužnina je šťavnatá, křehká a jemná. Sladkost po Golden Delicious se tu potkává s lehkou navinulostí od Jonathanu - taková kombinace, která sedne skoro každému. Díky tomu je Jonagold skvělý jak jen tak ke svačině, tak do koláčů nebo na vaření.

Pokud jste ovocnář, možná vás zajímá, jak se Jonagold pěstuje. Stromy rostou středně silně až silně a vytváří rozložitou korunu. Plodí opravdu hodně, což zní skvěle, ale má to jeden háček - musíte pravidelně řezat a občas i proředit plody, jinak nebudou tak velké a kvalitní, jak by mohly být. Sklízí se obvykle v druhé půlce září až začátkem října, takže jde o pozdní podzimní odrůdu. Dobrá zpráva je, že jablka vydrží v chladírně až do jara, takže si je můžete užívat celou zimu.

Z Jonagoidu vznikla celá řada mutací a klonů, kterým se souhrnně říká Jonagoldové. Liší se hlavně tím, jak moc jsou červené - některé mají výraznější a plošnější zbarvení. Možná znáte třeba Jonagored, Jonicu nebo Rubinstar. Všechny ale chutnají podobně jako původní Jonagold, což je na nich skvělé.

V evropském ovocnářství má tahle odrůda opravdu důležité místo. V Belgii, Nizozemsku nebo Německu ji pěstují ve velkém a patří mezi absolutní favority. U nás v Česku se Jonagold také docela ujal, i když není jeho pěstování úplně jednoduché. Potřebuje teplé a chráněné místo s dostatkem slunce, které pomáhá jablkům vybarvit se a rozvinout tu typickou chuť. Trochu citlivější je na nemoci, hlavně na strupovitost, takže během roku vyžaduje pravidelnou péči a ochranné postřiky.

Gala sladká novozélandská odrůda s pruhy

Gala patří mezi nejoblíbenější a nejznámější odrůdy jablek na celém světě. Co ji dělá tak výjimečnou? Především ta charakteristická sladká chuť a krásný vzhled, který prostě nemůžete přehlédnout.

Tahle odrůda má zajímavý příběh – narodila se na Novém Zélandu v padesátých letech minulého století. Sadař J. H. Kidd tehdy zkřížil odrůdy Kidd's Orange Red a Golden Delicious, a výsledek? Jablko s jedinečnými vlastnostmi, které si rychle získalo oblibu po celém světě.

Když Galu vezmete do ruky, hned poznáte ty výrazné červené pruhy na žluto-oranžové slupce. Nejde jen o hezký vzhled – tyto pruhy se staly něčím jako vizitkou této odrůdy. Každý si ji díky nim snadno zapamatuje a v obchodě ji poznáte na první pohled. Intenzita pruhování se sice může trochu lišit podle toho, kde a jak se jablka pěstovala, ale ten typický vzor zůstává vždycky.

A co chuť? Výrazně sladká s jemnou kyselinou, která to celé krásně vyvažuje. Dužnina je křehká, šťavnatá, krémově žlutá. Ani moc tvrdá, ani moc měkká – prostě ideální na to, kousnout si přímo do ní. Spousta rodičů oceňuje, že Gala není příliš kyselá, takže děti ji obvykle jedí bez odmlouvání. A pokud i vy máte raději sladší ovoce než kyselé bomby, tahle odrůda je přesně pro vás.

Mezi nejznámějšími odrůdami jablek zaujímá Gala přední příčky, a to nejen kvůli chuti. Vynikající skladovatelnost a odolnost při přepravě z ní dělají favorita obchodníků. V chladu si Gala udrží kvalitu klidně několik měsíců, což je pro dnešní globální obchod klíčové. Proto ji najdete v obchodech prakticky po celý rok.

Z původního Nového Zélandu se pěstování rozšířilo do spousty dalších zemí. Dnes se úspěšně pěstuje v Evropě, Severní Americe i jinde, kde panuje mírné klima. Stromy nejsou nijak zvlášť náročné, snášejí různé typy půdy a pravidelně rodí. Sklízí se obvykle v září a říjnu, kdy plody dosáhnou té nejlepší chuti.

V kuchyni je Gala skutečně všestranná. Do ovocného salátu se hodí perfektně – ta sladkost a křupavost vytvoří skvělý kontrast s ostatními surovinami. Někdo ji používá i do pečení, i když kvůli té přirozené sladkosti a menšímu množství kyselin není úplně ideální na všechny dezerty. Nejlépe funguje v receptech, kde oceníte přirozenou sladost a nemusíte přidávat tuny cukru.

Idared červené jablko vhodné na skladování

Idared patří mezi nejznámější odrůdy jablek, které máme rádi nejen tady u nás, ale i v řadě dalších evropských zemí. Zajímavé je, že původně pochází až z Ameriky – konkrétně ze státu Idaho, kde vzniklo v roce 1942 zkřížením odrůd Jonathan a Wagener. K nám do Evropy se dostalo v padesátých letech a pěstitelé i zákazníci si ho okamžitě zamilovali.

Co dělá Idared tak výjimečným? Především jeho intenzivní červená barva, která pokrývá téměř celý plod. Pod tou sytě červenou až karmínovou barvou se skrývá světle zelená až žlutá slupka, ale tu obvykle ani nevidíte. Jablka jsou pěkně velká, pravidelně kulatá nebo lehce zploštělá. A ta dužnina? Krémově bílá, šťavnatá a jemně zrnitá, s tou příjemnou křupavostí, která vydrží opravdu dlouho.

Chuť je u Idaredu něco, co ho odlišuje od jiných odrůd. Má příjemně vyváženou kombinaci kyselosti a sladkosti. Když ho sklízíte v říjnu, je docela kyselé. Ale nechte ho pár týdnů odpočinout a uvidíte, jak se jeho chuť zklidní a zjemní. Pro ty z vás, kteří nemají rádi přeslazená jablka a dávají přednost osvěžující chuti, je to ideální volba.

A teď to nejlepší – skladovatelnost. Tohle je vlastnost, díky které si Idared získalo srdce obchodníků i záhradkářů. Představte si, že v říjnu sklidíte jablka a můžete je jíst čerstvá ještě v březnu, někdy dokonce až v květnu! Stačí dodržet pár základních pravidel – teplotu kolem dvou až čtyř stupňů a vlhkost vzduchu okolo osmdesáti až devadesáti procent.

Idared vydrží měsíce v chladírně a přitom si zachová svou křupavost a šťavnatost. Díky pevné slupce a kompaktní dužnině snese víc než většina jiných odrůd. Proto ho mají v oblibě profesionální pěstitelé – garantuje jim dodávky čerstvých jablek i v době, kdy už jiné odrůdy dávno nejsou.

Z pohledu pěstování není Idared nijak náročné. Stromy mají střední růst a spolehlivě plodí. Sice potřebuje běžnou ochranu proti škůdcům a chorobám, ale jinak se dobře přizpůsobuje různým podmínkám. A úroda? Pravidelná a hojná, s kvalitními plody rok co rok.

V kuchyni využijete Idared prakticky na cokoliv. Chutná čerstvé, ale skvěle se hodí i na pečení a vaření. Ta kyselejší chuť je jako stvořená pro jablečné koláče, štrúdly nebo kompoty. A víte, co oceňují cukráři nejvíc? Že si při pečení zachová tvar a nerozpadá se na kaši. Výborný je taky na domácí mošt nebo jablečný ocet.

Braeburn křupavá odrůda z Nového Zélandu

Braeburn patří mezi nejznámější odrůdy jablek, která si získala srdce milovníků ovoce po celém světě. A není se co divit – ta křupavost a jedinečná chuť za to prostě stojí. Tahle odrůda má své kořeny na Novém Zélandu, kde ji v padesátých letech minulého století objevili v údolí Motueka, konkrétně v sadech Braeburn Orchard. Právě odtud pochází její název. Zajímavé je, že vznikla vlastně náhodou – přesně nevíme, jak se to stalo, ale pravděpodobně jde o křížení odrůd Lady Hamilton a Granny Smith.

Když uvidíte Braeburn na pultu, hned ho poznáte. Intenzivně červená až oranžovo-červená barva s pruhy a skvrnami na žlutozelém pozadí je prostě nezaměnitelná. Jablka jsou pěkně velká, kulatá nebo trochu protáhlá, a když do nich kousněte – ta dužnina je opravdu pevná. Křupavost a šťavnatost jsou přesně to, co dělá z Braeburnu takovou lahůdku. Chuť? Perfektně vyvážená – sladkost se potkává s příjemnou kyselostí a vytváří osvěžující zážitek, který vás prostě chytne.

Sklízí se poměrně pozdě, většinou až v říjnu, ale to má své výhody. Braeburn se totiž vyznačuje vynikající skladovatelností. Když jablka správně uskladníte v chladu, vydrží vám křupavá a chutná i několik měsíců. To je skvělé nejen pro obchody, ale i pro vás doma – můžete si je užívat dlouho po sklizni. Právě díky téhle vlastnosti se Braeburn rychle rozšířil z Nového Zélandu do celého světa.

Dnes se pěstuje skoro všude – na Novém Zélandu samozřejmě, ale taky v mnoha evropských zemích včetně České republiky, ve Spojených státech, v Chile a v dalších koutech světa s vhodným klimatem. Chce to ale hodně slunce – bez něj se ta typická barva a chuť pořádně nevyvinou. Nejlép se Braeburnu daří tam, kde je teplý podzim. Stromy jsou středně velké, plodí docela slušně, ale občas mají tendenci střídat roky s bohatou úrodou s těmi skoupějšími.

A co s ním v kuchyni? Braeburn není jen na přímé pojídání. Díky pevné struktuře si drží tvar i při pečení, takže je ideální na koláče, štrúdly nebo kompoty. Ta vyvážená chuť s příjemnou kyselinkou dodá vašim pokrmům zajímavý rozměr, který ocení každý gurmán.

Pěstitelé i běžní jedlíci mají Braeburn rádi pro jeho spolehlivost, dlouhou trvanlivost a stálou kvalitu. Jeho popularita pořád roste a stal se vlastně měřítkem, podle kterého se hodnotí nové odrůdy. Tahle kombinace tradičních předností s moderními nároky na skladování a dopravu udělala z Braeburnu jednu z nejúspěšnějších odrůd posledních desetiletí.

Fuji sladké japonské jablko s dlouhou trvanlivostí

Jablka Fuji patří mezi ty nejoblíbenější na světě a není se čemu divit. Jejich sladká chuť a schopnost vydržet dlouho čerstvá z nich dělá skutečnou hvězdu mezi ovocem. Zkuste si vzpomenout – kdy jste naposledy kousli do křupavého, šťavnatého jablka, které vás doopravdy potěšilo? Právě tohle dokáže Fuji nabídnout.

Tato odrůda má své kořeny v Japonsku padesátých let minulého století, kde vznikla ve výzkumné stanici v prefektuře Aomori. Její název odkazuje na slavnou horu Fudži, což vypovídá o tom, jak moc si Japonci tohoto jablka cení.

Co dělá Fuji tak výjimečnými? Jejich velká kulatá jablka s červeným zbarvením protknutým žlutými pruhy vypadají skvěle v košíku i na stole. Když do nich kousnete, okamžitě ucítíte pevnou, křupavou dužninu plnou šťávy. Právě tahle kombinace dělá z Fuji jednu z nejprodávanějších odrůd na trhu.

Sladkost? Tady Fuji opravdu vyniká. Mezi komerčně pěstovanými odrůdami najdete jen málo těch, které by byly sladší. Obsahují hodně cukru, ale nebojte se – nejsou přesládlá. Příjemné množství kyselin vyváží chuť tak akorát. Máte rádi spíš sladší ovoce než kyselé? Pak jsou Fuji přesně pro vás.

A co je možná ještě zajímavější – tato jablka vydrží v lednici čerstvá až půl roku! To není žádná hloupost. Zatímco jiné odrůdy už dávno ztrácejí chuť a křupavost, Fuji si stále drží svou kvalitu. Pro obchody i pro nás doma je to obrovská výhoda. Kdo by nechtěl mít v zimě čerstvé, chutné jablko?

Z Japonska se Fuji dostala do celého světa. Největším pěstitelem je dnes Čína, ale najdete je i ve Washingtonu v USA, v Austrálii nebo na Novém Zélandu. I tady v obchodech je potkáte běžně, i když naše podnebí jim tolik nesvědčí jako tradičním středoevropským odrůdám.

A samozřejmě – jablka jsou zdravá. Fuji obsahují vitamíny, minerály a vlákninu. Antioxidanty v nich pomáhají chránit tělo před volnými radikály. Pravidelná konzumace prospívá trávení, posiluje imunitu a celkově podporuje zdravý životní styl. Ale pojďme si být upřímní – většina z nás je jí prostě proto, že chutnají skvěle.

Jablka jsou jako lidé - každá odrůda má svůj jedinečný charakter. Zlatý Delicious je sladký a přívětivý, Granny Smith svěží a temperamentní, Jonagold šťavnatý a vyvážený, zatímco starý dobrý Jadernička zůstává věrným společníkem našich babiček.

Vratislav Horáček

Pink Lady růžová chráněná australská odrůda

Pink Lady patří mezi nejoblíbenější jablka na světě a není se čemu divit – její růžová slupka a dokonalá chuť z ní dělají skutečnou hvězdu mezi ovocem. Vznikla v sedmdesátých letech v Západní Austrálii zkřížením odrůd Lady Williams a Golden Delicious. Už jen pohled na to jablko s přechody od jemně růžové po sytější odstíny je zážitek sám o sobě.

Co možná nevíte? Každé jablko této odrůdy nemůže být prostě prodáváno jako Pink Lady. Ochranná známka je přísně střežená a pěstitelé musí splnit náročné podmínky – od velikosti přes barvu až po obsah cukru a chuť. Vlastně jde o odrůdu Cripps Pink, ale tento název najdete spíš v odborných textech. Marketing kolem Pink Lady se povedl skvěle a dnes slouží jako inspirace pro jiné prémiové značky.

Zkuste si to jablko kousnout – okamžitě pocítíte tu skvělou rovnováhu. Není jen sladké, má i příjemnou kyselinku, která celou chuť oživí. V pozadí zaznamenáte jemné tóny vanilky a medu. A ta křupavost! Dužnina je pevná a šťavnatá, což oceníte nejen při jídle, ale třeba i v salátu, kde se jablko rychle nerozpadne ani neztmavne.

Vypěstovat Pink Lady není žádná procházka růžovým sadem. Stromy potřebují dlouhé léto s teplými dny a chladnějšími nocemi – právě to jim dodá tu typickou barvu. Proto se daří hlavně ve Středomoří, v Itálii, Španělsku nebo jižní Francii. U nás v Česku? To byste museli mít opravdu výjimečné místo s perfektním mikroklima. Tuzemská produkce je proto spíš raritou.

Sklízí se pozdě, někdy až v listopadu, což z ní dělá jednu z posledních odrůd sezóny. Právě tahle pozdní zralost jí dává čas nahromadit cukry a vyvinout plnou chuť. Po sklizni putuje do speciálních skladů s kontrolovanou atmosférou, kde vydrží měsíce prakticky beze změny. Díky tomu si je můžete koupit téměř kdykoliv během roku.

Z hlediska výživy nabízí Pink Lady podobné hodnoty jako ostatní jablka – vitamíny, minerály, vlákninu. Má sice víc cukru než kyselejší odrůdy, což děti rozhodně uvítají, ale zároveň obsahuje dost kyselin, takže chuť zůstává vyvážená a osvěžující. Zkrátka jablko, které chutná skvěle a ještě vám prospěje.

Honeycrisp šťavnatá americká odrůda s křupavostí

Honeycrisp patří mezi ta jablka, která prostě musíte ochutnat. Pokud jste ji ještě nezkusili, čeká vás skutečný zážitek. Tahle americká odrůda z Minnesotské univerzity se poprvé objevila v roce 1991, i když na její dokonalosti se pracovalo už od šedesátých let minulého století. A ta dlouhá práce se rozhodně vyplatila – dnes ji milují lidé po celém světě.

Co dělá Honeycrisp tak výjimečnou? Je to především ta neuvěřitelná křupavost a šťavnatost. Když se zakousnete, uslyšíte to charakteristické prasknutí a ústa se vám okamžitě zaplní šťávou. Není to náhoda – buňky v těchto jablkách jsou prostě větší než u běžných odrůd. Představte si ten rozdíl jako srovnání obyčejného sušenky a pořádného křupavého plátu čerstvého pečiva.

Chuť? Dokonalá rovnováha mezi sladkostí a osvěžující kyselostí. Není to ani přeslazeně nudné, ani nepříjemně kyselé. Prostě tak akorát – jablko, které vás baví jíst samo o sobě, bez jakýchkoliv doplňků. Proto se z něj stala taková hvězda mezi odrůdami.

Poznat ji je snadné. Typická červeno-žlutá až červeno-zelená slupka s výraznými skvrnami a pruhy vám hned napoví, co máte před sebou. Jablka jsou většinou pěkně velká, lesklá a prostě hezky vypadají. Přesné zbarvení se trochu liší podle počasí a zralosti, ale ta kombinace červené s žlutým nebo zeleným podkladem je nezaměnitelná.

Jenže pěstovat Honeycrisp není žádná legrace. To je taky důvod, proč za ni v obchodě zaplatíte víc než za jiné odrůdy. Stromy potřebují specifické podmínky, pravidelnou péči a jsou náchylnější k nemocem. Pro mnoho sadařů to ale stojí za to – poptávka je obrovská a lidé jsou ochotni si za kvalitu připlatit.

Sklízí se obvykle v září a začátkem října. Dobrou zprávu mám pro ty, kdo si chtějí jablka užívat i mimo sezónu – při správném skladování v chladírnách vydrží několik měsíců. I když pravda je, že nejlepší jsou čerstvá, hned po sklizni.

Honeycrisp nastavila nový standard. Inspirovala celou řadu dalších odrůd a ukázala, že moderní šlechtění může přinést opravdu výjimečné výsledky. Je to jablko jednadvacátého století – křupavé, šťavnaté a chuťově dokonalé.